Začátky

popis · 2009-2013

Jak jsme začínali s filmem a co jsme natáčeli jako úplně první video?

Existuje velká spousta uznávaných tvůrců, kteří se dobrovolně ztrapňují tím, že sdílejí svoje první „výtvory“, byť pro pobavení svých příznivců. Vzhledem k tomu, že žijeme právě v době masivního sdílení obsahu, tak máme možnost vidět raná díla autorů, pro jejichž dnešní tvorbu máme ohromný respekt a poté, co jsme velkolepým způsobem zveřejnili náš první krátký film, tak nás nemohla opustit myšlenka, že je to na prvotinu vlastně úspěch, obzvláště v porovnání s prvotinami některých profesionálů. To ale není celý příběh, jelikož máme, jako naprosto každý, své ostudné a rozpačité začátky.

Psal se rok 2011, ale lidé už se pozvolna připravovali na další , vzhledem k tomu, že rok končil. Při vymýšlení, jakým způsobem se zabavíme na jedné z našich návštěv, proletěla nám hlavami myšlenka, že bychom mohli zkusit vytvořit animované video. Aniž bychom si to nějak promysleli, tak jsme na jedno místo nashromáždili foťák, LEGO figurky a další potřebné věci a dali jsme se do práce. Kdo se někdy o animaci zajímal zajisté ví, že je k ní potřeba spousta času, ale hlavně trpělivosti, které jsme, jak by se dalo čekat, moc něměli. Přestože výsledek se nemohl ničím pyšnit, tak jsme postupně vytvořili necelou desítku dalších.

Naše ambice zapříčinily, že jsme dostali pokročilejší nápad – zkusit něco hraného. První z ideí byl videoklip k písničce Jaromíra Nohavici (Legenda o sv. Válavu). To krachlo někde upřostřed výroby kostýmů a zdobení ubrusů krepovými papírky. Následující myšlenka byla zfilmovat pohádku, kterou napsal David Frýdl jako divadelní představení do školní besídky. Byla o čarodějovi, který zakleje princeznu do podoby růže. Princeznu vysvobodí princ, který shodou okolností čarodeji usekne ruku. Peripetií je jeho ruka, která se samovolně pohybuje a svého bývalého majitele mstí... Tentokrát jsme dostali mnohem dál, ale ani tento projekt se nedočkal svého konce. Po skoro dvou letech bylo na světě nesestříhané „něco“, co matně připomínalo náš původní záměr.

Po tom, co jsme tento projekt prohlásili za hotový, tak nám do očí bila otázka, jak dál. Pár návrhů jsme zamítli, jmenovitě něco v detektivním stylu, nebo jen drobné kaskadérské věcičky, než se odhodláme k něčemu kvalitnímu. David, opásáný dospěláckým rozumem, nám ukázal povídku Miloše Macourka a doporučil, že bychom to mohli vzít trochu profesionálněji. Napsat pořádný scénář, nakreslit stoaryboard, natáčet v opravdových interiérech či dokonce obsadit dospělé herce. A tak jsme se jeho rad drželi, než jsme dospěli k hotovému krátkému filmu, Holčička s náhradní hlavou.