Shledání

Shledání je krátký film na motivy povídky Raye Bradburyho. Jáchym se zamiluje do své učitelky, než je osud rozdělí. Po čvtvrtstoletí se do svého rodiště vrací a má k tomu důvod nejen nostalgický.

Předprodukce

Přípravy začaly už v létě 2017 a to výběrem námětu. Na Raye Bradburyho jsme narazili díky naší příbuzné paní Emmerové, která jeho povídky v minulosti překládala. Sáhli jsme tedy po sbírce povídek Kaleidoskop, ve které byla mimo jiné povídka Příběh lásky odehrávající se ve třicátých letech minulého století. Bob Spaulding se zamiluje do své učitelky, která však poté, co se odstěhuje, tragicky zemře. Příběh nás natolik zaujal, že jsme si řekli, že by byla škoda ho nezfilmovat. Museli jsme však děj trochu poupravit. Z třicátých let jsme se přenesli do současnosti, změnili jsme jména, z Ameriky jsme udělali české maloměsto a i celou pointu filmu jsme poněkud rozšířili. Nazávěr jsme poprosili paní dramaturgini Evu Miláčkovou o odbornou konzultaci. Ta nám ji ráda poskytla a podle jejích rad jsme scénář dopsali.

Další fázi předprodukce bylo shánění herců. Pravděpodobně nejnáročnější bylo obsazení učitelky. Po týdnech shánění nám napsala herečka Lucie Okonová, zda by pro ni nebyla role v ve Vršovickém divadle (se kterým úzce spolupracujeme). V divadle sice žádná role nebyla, ale nabídli jsme jí jednu z hlavních rolí v krátkém studentském filmu. Lucie si přečetla scénář a s naší nabídkou souhlasila. Tím jsme vyřešili obsazení učitelky.

Produkce

První natáčecí den proběhl 7. 10. 2017 a točili jsme během něj všechny scény z budoucnosti (všechny scény s dospělou postavou Jáchyma). Natáčeli jsme na hřbitově v Kozojedech a u lomu v Miličíně, kde mimochodem bydlí naše známa, paní režisérka, která nás pohostila a postarala se o dobrou náladu na place. Děkujeme.

Na jaře jsme pak natáčeli napřed interiérové scény v Praze a následně jsme se vrhli na exteriéry, které jsme pořídili v Dobrušce a Černilově. Obě města se nacházejí nedaleko Hradce Králové a v každém z nich jsme ztrávili jeden víkend. (Připouštíme, že bylo možné shrnout natáčení do jednoho z těch měst a to do Černilova.) Cesta byla záležitostí dvou a půl hodin, pokud se ovšem po cestě nikdo neztratí... Všechno jsme zvládli natočit včas, ale někdy nám do posledních záběrů spadly první kapky deště.

Post-produkce

První částí postprodukce byla práce na hrubém střihu, která se do jisté míra prolínala se samotnou produkcí. Ten vznikl přesně podle scénáře. Tahle podoba filmu se nám zdála příliš zdlouhá a nejasná. Vyškrtali jsme pár scén a rolí, než jsme byli s výsledkem víceméně spokojeni. Pod postprodukci spadájí také vizuální efekty, míchání zvuku nebo skládání hudby. V tomto bodu nás potkal nejvštší zádrhel v celém projektu – ani jeden z dvojice počítačů, na kterých jsme stříhali, nebyl schopný vyexportovat hotový film, aniž by se někde v průběhu zasekl. Trvalo to několik desítek hodin, než se nám podařilo tyto technické nedostatky překonat a získat materiál k pracovní projekci. O to déle nám to trvalo než jsme opravili nalezené chyby. Oba počítače od nás teď mají pokoj. Shromažďujeme každý postradatelný haléř na nový, který by zvládal naše rok od roku náročnější požadavky.

Tým

Režie: Tobiáš Frýdl a Daniel Polák

Kamera, střih: Daniel Polák

Produkce: David Frýdl

Zvuk: Kryštof Volkman

Letecké záběry: Honza Topinka

Asistent produkce: Anna Poláková a Anna Průšová

Dramaturgie: Eva Miláčková

Rekvizity: Miloš Karel

Hrají: Lucie Okonová, David Frýdl, Tobiáš Frýdl, Milan Špale a Linda Rybová

Reakce

„Pracovat s Tobiášem a Danem byla jedna radost. Výběr příběhu mě zaujal od prvního přečtení a od začátku jsem se těšila na spolupráci. Vybrali i krásné prostředí, kde jsme strávili dva víkendy. Kluci byli do práce nadšení, což byla také jedna z věcí, která mě ještě víc namotivovala. Měli jasnou představu, za kterou si šli. Užili jsme si během cestování i natáčení spoustu legrace. Šlo o velmi pěknou a zajímavou zkušenost. Ráda jsem se seznámila i ostatníma lidma z týmu, kteří byli moc fajn. Zkrátka – je na co vzpomínat! 🙂 Držím palce! Jen tak dál!“ Lucie Okonová, herečka