Ema

Zatím poslední filmový počin Ema vznikl v letech 2020/21. Jde o zfilmování autobiografické povídky MUDr. Aloise Volkmana, prarodiče jednoho z tvůrců - Tobiáše Frýdla. Povídka vznikla v 70. letech minulého století jako jedna ze souboru vzpomínek venkovského lékaře Lékař vyslán na Měsíc.

O natáčení

Přípravy na natáčení začaly v říjnu 2020, jak jinak než psaním scénáře. Převést Volkmanovu vzpomínku do filmové řeči bylo o to těžší, že autor v původním textu často používá metafory, přirovnání a poetickou hru se slovy. Navíc proto, že film od počátku vznikal jako projekt, se kterým se Tobiáš chtěl hlásit na FAMU, musel se dodržet limit stanovený fakultou, tedy 10 minut. Vypreparovat z povídky skutečně pouze to nejpodstatnější a zároveň zachovat původní poetiku a při tom nesklouznout k sentimentu či patosu byl úkol, na kterém jsme pracovali skoro tři měsíce na jejichž konci byl scénář hotový. Jako obvykle bylo dalším úkolem oslovení herců a dalších spolupracovníků. Do role doktora jsme obsadili Lukáše Jurka, výborný herce, který se nejen typologicky hodil do role venkovského lékaře, ale také osobně zná autora Aloise Volkmana. Role pacientky Emy Richterové se ujala herečka národního divadla, Jana Boušková. Zajímavostí je, že všechny ostatní role byly obsazeny ochotnickými herci, v čele s Jarkou Knížkovou, která zahrála švagrovou, paní Richterovou.

Tento film byl také pro oba tvůrce prvním filmem, který se odehrával ve velmi odlišném a specifickém časoprostoru - tedy na vesnici v 70. letech. Tím vzniklo spoustu složitostí například v kostýmech. Naštěstí s pomocí souhlasila také kostýmní výtvarnice Ľubica Bábek Melcerová, která velmi dobře popsala co v té době lidé nosili a dokonce i kostýmy jela vybrat do barrandovského fundusu. Dalším problémem byl interiér, ve kterém se celý film měl natáčet. Kde sehnat takové dvě místnosti vybavené jako v minulém století a kde by zároveň bylo možné celý den natáčet? Pro dokreslení je ještě potřeba zmínit, že tento problém vyvstal na počátku roku 2020, tedy v nejhorší době celé pandemie. Jako nejlepší řešení se tedy ukázalo postavení prostor přímo pro účely natáčení. Místo na stavbu bylo na jevišti Vršovického divadla MANA, kde se tou dobou samozřejmě nehrálo. Necelý měsíc se tedy stavěly a zabydlovaly pokoje domku Emy Richterové.

Celé natáčení se dokázalo rozložit do dvou natáčecích dnů. První den interiéry a druhý exteriéry. Zajímavostí je, že jako zevnějšek domu nám posloužil skutečný dům v Zákolanech, kde Ema žila. Natáčení samozřejmě předcházela domluva s rodinou, žijící v tomto domku. K překvapení všech zúčastněných se zjistilo, že domek je dodnes obýván rodinou Emy Richterové, které se celá myšlenka připomenutí jejich vzdálené příbuzné velmi líbila. Za nemocnice zase posloužilo žižkovské Gymnázium Karla Sladkovského do kterého se pouze přivezly staré nemocniční postele a odsunuly se lavice. Po dotočení filmu následovaly 3 měsíce střihu. Aby se celý tým, který pracoval na projektu, mohl prezentovat skutečně jako rodinná firma přizvali jsme ke střihu zvuku Kryštofa Volkmana, dalšího vnuka Aloise Volkmana, který tento obor studuje na FAMU.

Po dokončení filmu už stačilo udělat jen to nejočekávanější. Ukázat výsledný projekt jeho původnímu autorovi. Aloisi Volkmanovi se film velmi líbil a nám teď nestačí než doufat, že stejně zapůsobí film i na vás!

Tým

Námět: Alois Volkman

Režie, scénář, produkce, střih: Tobiáš Frýdl

Kamera, VFX: Daniel Polák

Zvuk: Kryštof Volkman

Kostýmy: Ľubica Bábek Melcerová

Asistence: Ema Šídlová, Marcela Hybšová, Bára Zajíčková

Hrají: Lukáš Jurek, Jana Boušková, Jarka Knížková, Pavel Betka, Vlastimila Hájková ad.